Na letišti si kupuji sendvič a vodu, přičemž mi dochází, že
moje poslední jídlo byl oběd na benzínce sestávající se z velkého kafe a tří cigaret (už tehdy jsem měl pocit, že tam usnu ve stoje, pár dní po sobě jsem
vstával ve čtyři ráno a šel spát pozdě a tenhle večer a ráno nebylo výjimkou).
Takže z barcelonského letiště do víru velkoměsta. V zásadě je tu několik alternativ –
taxík (suverénně nejdražší jako vždy), Aerobus (jede z letiště na Pl.
Espana, zpáteční lístek asi za 10Eur, platnost tuším 7dní) a pak vlak za cenu kolem jednoho eura.
Nejsem vyloženě hnán snahou ušetřit, ale minule to byl Aerobus, teď pro
změnu chci vyzkoušet vlak. Jediná komplikace je, že se musíte přepravit
Shuttlem z Terminálu 1 na starší Terminál 2 (tam totiž končí koleje). Shuttlebus je celý nabarvený na zeleno, takže ho snadno rozeznáte od
Aerobusů (jinak jezdí ze stejného nástupiště pod Terminálem 1). Cesta na druhý terminál je zdarma.
Příjezd vlaku k zastávce u Terminálu 2 |
Nádraží je (stejně jako většina vlakových stanic v Barceloně) ukryto v podzemí v tomto případě docela velké se 14ti kolejemi. Vagóny vlaků jsou sice mírně odlišné od těch v metru, nicméně právě díky zakrtkování celé dopravy z toho máte podobný pocit. Skvělou zprávou je, že všechny vozy jsou klimatizované – tou horší je, že nástupiště a všechny prostory okolo nikoliv. To v praxi přináší neustálé situace, kdy je třeba venku (na povrchu) pěkných 26 stupňů a v metru je třicet a pekelné dusno. Na druhou stranu asi chápu, že při rozlehlosti metra a panujícím teplotám venku by bylo ekonomickou sebevraždou klimatizovat kompletně veškeré prostory.
Co se týká bezpečnosti – jezdil jsem metrem několikrát denně,
tedy prakticky neustále a nikdy jsem neměl pocit nějakého nebezpečí. Paradoxně
mi to připadalo víc v pohodě než v Praze. Celý vjem sice může
relativizovat to, že Španělsky resp. Katalánsky pořádně neumím a tak (na rozdíl
od Prahy) nerozumím tomu dvoumetrovému týpkovi vedle mě, co na mě kouká a říká
kumpánovi „až tenhle vyleze z metra tak já ho praštím a ty mu sebereš
foťák“. Samozřejmě na svoje věci jsem si dával bacha, hlavně v místech kde
bylo hodně lidí.
Poslední poznámkou je zobrazovaný odpočet času do příjezdu
další soupravy, který fungoval vždy naprosto bezvadně a je mnohem lepší než
neurčitá informace o tom, kdy odjela poslední souprava (prý se na otočení
podobné logiky pracuje i v Praze...). Ve vagónech je pak vaše pozice na celé trase indikována tím, že v
pod názvem každé stanice je LED dioda. Ta svítí červeně u všech stanic, které už jste na trase projeli a bliká u té k jíž se blížíte. Super, blbuvzdorné,
ultrajednoduché a levné. Uvnitř vagónů jsou sice nějaké LCD obrazovky, ale většinou na nich běží upoutávky a reklama (alespoň
v metru).
Vyjíždím
tedy od nástupiště do nadzemní haly nádraží a přesouvám se na její druhou
stranu na modrou linku L5. Po pár stanicích vystupuji na zastávce Verdgauer a
pěšky putuji k hostelu. Ubytování, rychlá sprcha a metrem do přístavu. Kupuji pivko a jen tak se procházím po nábřeží.
Praktické informace: Pro pohyb po městě není třeba používat prakticky ničeho jiného než metra. Jezdí na čas, není s ním problém a dostanete se všude. Lístků je několik variant, přičemž já si vystačil s několika lístky T-10 na deset přestupních jízd. Lístek strčíte do turniketu z přední strany (dle šipky na lístku natištěné), vytiskne se vám na něj datum s potvrzením a vyjede v horní části turniketu. Pak můžete projít dovnitř. Na jeden lístek může jet i více lidí, prostě ho po potvrzení necháte ležet na turniketu a ten za vámi ho vezme a projede ještě jednou atd. Při východu z metra nebo od vlaku můžete narazit na tři varianty - jen mechanická zábrana (odstrčíte a projdete), turniket s volným průchodem (automaticky vám otevře) nebo turniket vyžadující pro výstup též (kontrolní) projetí lístkem.
0 komentářů:
Okomentovat